561/2006 – Článek 8 odst. 6 a 8

Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 20. prosince 2017
Vaditrans BVBA v. Belgische Staat
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Raad van State (Belgie)
Řízení o předběžné otázce – Silniční doprava – Doby odpočinku řidiče – Nařízení (ES) č. 561/2006 – Článek 8 odst. 6 a 8 – Možnost trávit denní dobu odpočinku a zkrácenou týdenní dobu odpočinku mimo místo obvyklého odstavení vozidla a ve vozidle – Vyloučení běžných týdenních dob odpočinku
Věc C-102/16
ROZSUDEK: http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=198071&pageIndex=0&doclang=CS&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=186578
STANOVISKO:
http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=187381&pageIndex=0&doclang=CS&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=186578

A proc nikdo nedeaktivuje tohodle blba pojistovackyho

sibrsibr, máš ty vůbec babu? :-D

ale jak zaznělo ve stanovisku...vidím rozpor ve dvou ustanoveních. Dá se souhlasit s výkladem kdy smí řidič trávit odpočinek ve vozidle a kdy ho dle výkladu nesmí. Ale jiné ustanovení říká, že odpočinek je doba, kdy mohu libovolně nakládat ze svým časem. Tento rozsudek mě tedy omezuje v mé libovůli, jak a kde budu trávit svůj volný čas. Čímž je pochopitelně narušena podstata tohoto ustanovení.Jestliže je tedy moje libovůle tento čas strávit v kabině vozu, nikdo mi to přece nemůže zakázat, stejně tak, když se rozhodnu odpočívat na karimatce pod návěsem. Je to pouze můj soukromý čas a nikdo mi nemůže do toho lidově řečeno kecat. Ted mě napadlo...co když budu mít smlouvu o pronájmu tahače jako soukromá osoba na dobu TDO? Dostanu pokutu, že trávím odpočinek ve svém a po svém dle libovůle? Nic z toho ale nemusí být v rozporu s tím, že mi zaměstnavatel zajistil řádné ubytování přece ne?

Jde o to, že se to ubytování rozhodnu nevyužít. To má být taky špatně? Je potřeba si uvědomit, že tlak některých zemí v této otázce je z jiných důvodu, než bezpečnost sociálnost a potřeby řidiče, toto je jen zástupný problém, protože se to jeví v lepším světle.Kdyby to tak bylo, zněla by norma třeba takto....řidič se musí na běžnou TDO vrátit do sídla zaměstnavatele, nebo svého bydliště.

Krucipísku
Neznám případ, že by někdy řidič hájil své právo žít v automobilu zaměstnavatele.
Znám jen případ, kdy řidič nechtěl smrdět v autě dlouhé týdny. NS ČR rozhodl:
Čti: žalobce řidič, žalovaný dopravce
Dopravce řekl: „Když se ti nelíbí, tak běž domů.“ Řidič šel, ale:

Určil-li tedy žalovaný (jak vyplývá z obsahu spisu) ve smyslu ustanovení § 153 zák. práce předem písemně žalobci ve výzvách k nástupu na pracovní cesty, že nocování během pracovní cesty bude probíhat ve vozidle Mercedes-Benz Actros, které je pro tento účel dostatečně konstrukčně vybaveno, a sdělil-li žalobci na jeho dotaz, že o víkendech je připraveno nocování a ubytování pro řidiče na základně v Belgii (přičemž soudy vycházely ze zjištění, že i na základně by žalobce trávil nezkrácený týdenní odpočinek v kabině vozu), a nezměnil-li žalovaný takto určený způsob čerpání běžné týdenní doby odpočinku ani poté, co mu žalobce sdělil, že takto určený způsob ubytování je v rozporu s právními předpisy, a co žalovaného vyzval, aby mu sdělil, kde pro něj bude během pracovní cesty zajištěno řádné ubytování a jak bude toto ubytování financováno, nebyl žalobce povinen na tyto pracovní cesty nastoupit, neboť žalovaný určil žalobci způsob ubytování v rozporu s právními předpisy, měl-li žalobce podle jeho pokynů trávit běžnou týdenní dobu odpočinku po celou dobu trvání zahraničních pracovních cest ve vozidle Mercedes-Benz Actros. Za situace, kdy byly podmínky pracovních cest žalovaným určeny tak, že by žalobce v případě respektování pokynů žalovaného porušoval právní předpisy, jednal žalobce v souladu s ustanovením § 301 písm. a) a c) zák. práce, odmítl-li za těchto podmínek na pracovní cesty nastoupit, a v tomto jeho jednání nelze spatřovat porušení povinnosti zaměstnance. Nepřiděloval-li žalovaný žalobci za této situace jinou práci podle pracovní smlouvy, jejíž výkon by byl v souladu s právními předpisy, ačkoliv žalobce byl v tomto období připraven, ochoten a schopen konat práci podle pracovní smlouvy (nemohl-li tedy žalobce vykonávat práci podle pracovní smlouvy jen v důsledku postupu zaměstnavatele), jednalo se i v případě těchto období o jinou překážku v práci na straně zaměstnavatele, než která je uvedena v § 207 zák. práce, a žalobci proto za uvedenou dobu přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku (srov. Ustanovení § 208 zák. práce).

Přispívat mohou pouze registrovaní uživatelé.